me
fl
povidky
jednorazovky
filmy a tdEvery time you have the first person through a door that has been closed before, it makes that much easier for people behind.

Raději nečíst

2. listopadu 2011 v 22:08 | Lexie |  Co mě napadne

Proč jsem ten svůj blog stále nezrušila, i když sem vůbec nepíšu. Nevím, možná proto, že je to moje součást a mě se nějak nechce se jí vzdát. Vím, že sem nikdo nechodí, ani nikdo nic nečte, ale nijak mi to nevadí. Já už stejně asi nic přidávat nebudu. Tenhle článek je velmi depresivní a já nevěděla, kam se vypovídat, takže než ho otevřete celý dvakrát si to rozmyslete.
Vaše Lexie


Kolik šancí člověk dostane, aby mohl napravit své chyby? Doufám, že hodně, protože já je pořád dostávám a pořád odmítám, protože nejsem dost odvážná na to je přijmout a začít se sebou a svým životem něco dělat. Nebo je možná nedostávám, protože dělám příliš mnoho chyb. Ach bože, tohle vlastně vůbec nedává smysl, nebo ano? Ne, nejspíš ne. Takže, jak začít. Miluji psaní. Zbožňuji psaní, ale zároveň ho nenávidím. Nutí mě přemýšlet, zamýšlet se sama nad sebou, nad svým osudem, nad svými příležitostmi, nad mým chabým intelektem, nad…prostě nad vším. Stejně jako čtení. To je snad ještě horší. Čtete o hrdinských, inteligentních či klidně i hloupých postavách a každá kniha, každá kapitola, ve vás má něco zanechat. Nějaké poučení či úvahu. Ale když nad nějakou knížkou neuvažujete správně, nebo se vám nejoblíbenější kniha všech nelíbí, tak je s vámi něco špatně. Možná proto, že máte svůj vlastní názor anebo spíš proto, že jste příliš hloupí, mladí a naivní na to, abyste tu knihu správně pochopili, a tak už to raději ani nezkoušíte. Přestanete číst, protože jste knihy nechápali, tak jak jste měli a dvou letech nepřílišného čtení si uvědomíte, že budete potřebovat mít přečtené nějaké knihy k maturitě a začnete panikařit, protože nic neumíte. Sice jste poslední rok a půl psali něco, čemu se dá říkat knížka, ale pokud byste ji dali přečíst svému učiteli nebo učitelce češtiny, pravděpodobně vám řekne, že je to naprostý nesmysl a že byste se neměli takovými blbostmi zabývat, takže vaše roční práce by šla do kytek s tím, že vám v ničem nepomohla. Já mám ale pocit, že mi pomohla. Minimálně jsem ho donedávna měla. Samozřejmě předtím, než jsem dostala trojku z literatury z rozboru básně, přičemž i ty největší paka ze třídy měli samozřejmě nejhůře dvojku. Potom napíšeme sloh na češtinu, ze kterého mám poměrně dobrý pocit a dozvím se, že jako jediná ze svých kamarádek jsem nenapsala sloh na úrovni, takže mám chuť celé své roční dílo smazat a potom rozdupat počítač a nejlépe potom ještě roztrhat vše, co jsem napsala ručně. Vlastně nejlépe vymazat všechny dokumenty ve svém počítači, které jsou plné mých, očividně stupidních výtvorů. Asi bych už vážně měla všechno vzdát. Prostě kompletně rezignovat na to, co mě baví nejvíc, což zní velmi depresivně, ale co nadělám. Smířím se s tím, že půjdu na nějakou protivnou politologickou vysokou, na kterou stejně nebudu mít, takže nakonec půjdu učit angličtinu, která je už vážně jediné, co mi alespoň trochu jde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maggie Maggie | 5. listopadu 2011 v 19:39 | Reagovat

bereš to moc pesimisticky, je těžký se rozloučit s něčím co děláš už dlouho, a podle mě jsi za těch ro a kus udělal neuvěřitelný pokroky, pokud to mohu soudit já a přijde mi, že ty zápletky jsou čím dál tím lepší, každej se dostane na místo, kdy už si myslí, že vyčerpal veškou fantazii a prostě tajě doufá v nějakou můzu, která furt nepřichází, ale podle mě by byla blbost končit s něčím v čem už máš takhle nakročeno a pokud to bereš s tou knížkou, tak nakladatelé už vydali tolik podle učitelů "sraček" a koukej jak se veřejnosti líbí ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama