me
fl
povidky
jednorazovky
filmy a tdEvery time you have the first person through a door that has been closed before, it makes that much easier for people behind.

3.kapitola - Události, na které je třeba zapomenout

16. června 2010 v 17:57 | Lexie |  Možná se nic nezmění
Musím se pochválit. I přes to, že mám na zítřek umět Religionistiku, protože píšeme náš obvyklý jediný test za rok, ještě jsem se nato ani nekoukla. Netuším, jak to napíšu na jedničku, kterou potřebuju, ale uvidíme. Důležité ale je, že jsem se nějak pustila do povídky Možná se nic nezmění. K Choose your way jsem sice napsala velmi důležitou kapitolu, ale moc nevím jak dál, takže jsem se nějak ponořila do mě druhé povídky. Tahle kapitola je úplně o ničem a zas tak moc se mi nelíbí, ale nevadí. Doufám, že se bude líbit vám:D


Konečně tu byl prosinec. Můj oblíbený měsíc roku. Tedy za podmínky, že jsem mohla být buď zalezlá v posteli s hrnkem čaje a knížkou nebo venku blbnout v závějích sněhu. Toho potěšení se mi ale dostávalo jen o víkendu. Chladné dny nebyly pro kamenný hrad zrovna to pravé ořechové. První týden tohoto měsíce jsem si uvědomila, že je jenom jediný předmět, který mi jde - Obrana proti černé magii. Překvapilo mě to, protože už od prvních stránek Harryho Pottera jsem doufala, že nejlepší ze všech předmětů by mi šla právě Obrana. Celé tohle se zkrátka zdálo jako splnění toho největšího snu. Samozřejmě kromě té zjevné co-tady-dělám záležitosti. V lektvarech jsem nebyla tak špatná, jak jsem čekala. Nebyla jsem trpělivá, takže přeměňování byla tragédie a formule - o těch radši ani nemluvně. Ostatní předměty - dalo by se říct, že slušný průměr. Pak tu byla další věc - létání. Už ve škole jsem byla na sporty hrozný dřevo. Teda - uměla jsem lyžovat a plavat, ale to vám v tělocvičně k ničemu není. Když na mně letěl míč, tak jsem buď uhnula nebo to dostala do nosu. Bohužel jsem ho ale nikdy nechytila. Ovšem létání - to bylo něco úplně jiného. Vzhledem k tomu, že můj nejlepší kamarád z kluků byl James, tak mi dával i soukromé lekce. Nechci se chlubit, ale byla jsem dobrá. I on sám mi řekl, že mám talent. Do družstva jsem ale samozřejmě nemohla, protože hráči už byli stanoveni na začátku roku, a to jsem ještě to koště neuměla ani chytit. James mi ale řekl, že můžu zkusit příští rok konkurz. On sám byl chytač a létal opravdu skvěle.

"Elaine?" zeptal se mě někdo. Bohužel jsem byla ale ponořen do svých myšlenek a žvýkala jsem sušenku cookies, takže jsem dotyčnému odpověděla pouhým:
"Hmmm."
"Vnímáš?"
Jen jsem zakroutila hlavou a potom jsem vyprskla smíchy stejně jako dotyčný. Ukázalo se, že viníkem za poprskání Lily, sedící naproti mně, byla Nikki.
"Pojedeš na Vánoce domů?" zeptala se mně ta vysoká černovláska.
"No, ehm…ne, asi ne," vysoukala jsem ze sebe rozpačitou odpověď. Při slově domů jsem si vzpomněla na mámu. Netušila jsem, co se teď přesně odehrává v té jiné dinastii či co to bylo, ale věděla jsem, že až se vrátím - tedy pokud ano, tak nikdo ani nezjistí, že jsem byla čtyři roky pryč. Zase na mně přišli ty smutné myšlenky.
"Proč to z ní jako - Nemam ani páru?" zasmála se Nikki.
"Ještě jsem se s mámou nedomluvila," odpověděla jsem stroze a v duchu si odfrkla. S mámou, pch, s tim blonďatým andělem, který nemá právo se někde promenádovat, protože by měl být v nebi.
"To bys měla. Odjíždět se bude za dva týdny," upozornila mě Lily, která už si očistila svůj hábit od rozžvýkané čokoládové sušenky.
"Vy domů jedete?" zeptala jsem se jich a modlila se,a by tu aspoň jedna z nich zůstala. Poberty jsem měla sice ráda, ale mít u sebe jednu holčičí duši jsem potřebovala.
"Já jo. Jezdím každý rok," odpověděla mi Lily a přitom studovala učebnici Obrany proti černé magii, protože jsme jí měli mít hned první hodinu, jako každé úterý.
"Já jsem nebyla minulý rok, takže rodiče chtějí, abych letos přijela," řekla Nikki a provinile se na mně zadívala. "Nevadí ti to?" dodala ještě opatrně.
"Ježiš neblázni. Vůbec se o mně nestarej." Vážně jsem nechtěla, aby si o mně jakkoliv dělali starosti. Bylo to deprimující.
"Možná ale domů pojedeš ne?" Byla slyšet ta naděje v Nicolině hlase. Měla o mně starost, ale já nechápala proč. Možná proto, že jsem byla ještě "nová" nebo tak.
"Spíš ne. Mamka má teď hodně práce." Doufala jsem, že se nebudou vyptávat dál, ale všechno mi tu vždycky procházelo a stalo se tak i teď. Bylo to trochu podezřelé, ale nechala jsem to plavat.
"Už bysme měli jít," řekla Lily s úzkostí v hlase. Jí Obrana oproti mně zase moc nešla. Tedy, stejně byla výborná. Nicole vynikala v Přeměňování, ale to bylo asi tak vše.
"Jo, jo. Vydrž," uklidňovala ji Nikki a kopla do sebe zbytek dýňové šťávy. Málem se zakuckala a Lily jen protočila oči. Nebylo to ale jen kvůli Nicolině nešikovnosti. Právě se k nám totiž přibližovali Poberti.
"Ahoj holky," pozdravili nás.
"Čau," oplatili jsem jim jen já a Nikki.
"Proč jdete pozdě tentokrát?" zeptala jsem se se smíchem.
"Sirius byl zase půl hodiny v koupelně a Péťa nemohl najít ponožky," oznámil jí James s úšklebkem a zasednuli ke stolu.
"Hodina začíná za deset minut kluci," oznámila jim Nikki.
"Přišli jsme někdy včas?" zeptal se s úsměvem Remus a Elaine se znechucením sledovala Péťu, jak do sebe cpe čokoládový dort. Nikki pokrčila rameny a vydaly jsme se k učebně. V hradě jsem se konečně začala orientovat. Sice teprve na začátku prosince, ale co. Ženy mají prostě horší orientační smysl a já jsem jasný příklad. Učebna Obrany proti černé magii byla ještě zavřená, takže se před ní shromáždila spousta studentů. Hodiny jsme měli se Zmijozelem a já byla v Nebelvíru snad jediný člověk, kterému to nevadilo. Znala jsem jejich osud a nebyl dost šťastný nato, abych je nesnášela. Už vůbec ne Severuse. Několikrát jsem se kluků ptala, proč je tolik nesnáší a odpovědí mi byl jen nevěřícný pohled, a tak jsem tohle téma radši příliš často nevytahovala.
"To je divný. Už zvonilo a Forbesová tu vždycky bývá nejmíň čtvrt hodiny před začátkem," zamračila se Lily a to mě přinutilo zvednout hlavu. Sophie Forbesová byla snad ta nejlepší učitelka na světě. Nebyla přímo přísná, ale uměla si sjednat pořádek. Byla to bystrozorka, která si při jedné bitvě natrhla nějaký sval v rameni, takže se musela bitev vzdát a přijala místo profesorky dva roky zpátky. S rukou totiž nemohla dobře pohybovat, a tak jí dělalo větší problémy používat hůlku. Naučila se sice kouzlit s levou, ale na bitvy to nestačilo. Sophie nechtěla odejít, ale ministerstvo jí to nařídilo a nemohla nic dělat. Její hodiny byly zajímavé a vždycky jsem celou dobu vydržela dávat pozor. Praktické části hodiny jsem si ale užila ještě víc. S hůlkou mi to šlo a dokonce jsem za ty tři měsíce stihla pro naši kolej nasbírat nejmíň 20 bodů.
"Omlouvám se, ale trochu jsem se zdržela," zaslechli jsme za zády hlas naší učitelky. Vypadala rozrušeně, kolem očí měla červené kruhy a její tmavě hnědé vlasy, které byly vždy stažené do culíku, měla rozpuštěné a rozcuchané. Všechny to velice překvapilo, Sophie nikdy nebyla neupravená nebo roztěkaná. Vždycky byla rázná a nervozita se na ní dala vidět jen málokdy. Za ní přiběhli Pobertové.
"Co se jí stalo?" zašeptal mi James do ucha.
"Netuším," pokrčila jsem rameny a ustaraně sledovala naší profesorku, jak roztřesenou rukou otevírá dveře učebny.
"Vy ste asi nečetli Denního Věštce co?" podíval se na všechny Remus a my zakroutili hlavami. Remus nám ho podal a já zírala na hlavní stránku s otevřenou pusou. Kluci a Nikki mi nahlíželi přes rameno. Lily se od nás vzdálila jakmile se Poberti přiblížili.

Další masakr mudlů
Včera kolem jedné hodiny
v noci byly zavražděny další dvě mudlovské rodiny ve vesnici Dartford, nedaleko Londýna. Napadeny byly dva malé rodinné domky stojící na okraji vesnice. V jednom žili pouze postarší muž a žena, v druhém rodina s dvěma dětmi. Jsme si jisti, že tato úmrtí mohou Smrtijedi, jelikož jsme nad oběma domy spatřili znamení zla. Několik bystrozorů se tam vydalo okamžitě po napadení, ale nenašli nic než mrtvá těla šesti lidí. Ten jehož jméno nesmíme vyslovit se začíná zmocňovat více lidí a Smrtijedů přibývá. Mějte se na pozoru!

Začala jsem se trochu třást. Věděla jsem, že v Bradavicích jsem v bezpečí, ale připadalo mi strašné, co děje okolo mě, když já jsem tu v bezpečí a nic nedělám.
"Nechápu.." začal Sirius.
"Forbesová nám přece v prváku říkala, že je z Dartfordu a její matka s otcem tam stále žijí," objasnil jim situaci Remus a nevěřícně se podíval na Tichošlápka. Všichni jsme z toho byli otřeseni a nebyli jsem jediní. Zřejmě to ostatním už došlo, takže celá hodina proběhla v naprosté tichosti. Tentokrát žádné praktické ukázky. Jen nás nechala, ať si čteme něco v učebnici a ona jen strnule zírala před sebe. Věděla jsem, že není moc stará. Bylo jí kolem třicítky, takž její rodiči určitě nebyli nějací staroušci, ale netušila jsem, že byli mudlové. Sophie měla celkem důležité postavení v kouzelnickém světě a hodně bystrozorů ji mělo za vzor. Samozřejmě jsem kouzelníky z mudlovských rodin nijak neodsuzovala, vždyť jsem teoreticky byla jedním z nich, ale překvapilo mě, že někteří mohou být tak známí.
Když zazvonilo, všichni se hrnuli ze třídy, jak nejrychleji to šlo. Ani jsem se nedivila. Bylo to hodně nepříjemné sedět s ní v místnosti a nevědět, jak se zachovat.
"Chudák, je mi jí vážně líto," řekla Lily, když jsme se vydaly ven na hodinu péče o kouzelné tvory. Já s Nikki jsme jen přikývly.
"Holky počkejte!" zavolal na nás Sirius a já s Nicole jsme se otočili. Kromě Remuse se totiž Poberti při hodině trochu prospali, takže je vzbudilo až šoupání židlí po zazvonění.
"Sakra to musí bejt pořád kolem nás," postěžovala si Lily. S Nikki jsme se na sebe váhavě podívaly. Bylo nám líto, že se s námi Lily kvůli Pobertům bavila už podstatně míň, ale nemohly jsme nic dělat.
"Lily, jsou to naši kamarádi, musíš se s tím smířit," začala jsem jí domlouvat.
"Smířit? Smířila bych se s tím okamžitě kdyby Potter nebyl namyšlenej debil a Black neměl místo mozku v hlavě mapu zaměřující se na vysoký blondýny!" vyštěkla Lily.
"My ti taky akceptujeme, že se bavíš se Snapem," vyčetla jí Nicole.
"Jestli ti Severus tak vadí, klidně mi ho můžeš přestat akceptovat, protože je mi to úplně jedno." Lily naštvaně pohodila vlasy a se zdviženou hlavou odkráčela směrem ven ze Vstupní brány.
"Co se Evansový stalo?" zeptal se Sirius, když k nám doběhli.
"Ale nic," zabručela jsem, "Hele, cože ste v noci nespali?"
"Jak si na něco takovýho přišla?" Zatvářil se naoko udiveně James.
"Tichošlápek vytáhl odněkud lahev ohnivý whisky," poznamenal s úsměvem Remus.
"Kde doprčic berete ty přezdívky?" zeptala se Nikki. Ha, další věc, kterou jsem věděla. Přemítala jsem, jestli nám to kluci někdy řeknou, ale doufala jsem, že ano.
"Jen tak jsme si je vymysleli." Pokrčil rameny James.
"Vážně?" Nikki se ně podezíravě podívala. Kluci už nato nic neřekli, protože v tu chvíli James na Lily zařval: "Hej Evansová, půjdeš se mnou na rande." Přes půl pozemku. Lily se zastavila uprostřed kroku a Sirius, Remus, Petr a já jsem si povzdechli: "Už zas."
"Ne Pottere nepůjdu a přestaň mě už konečně otravovat. Mam tě plný zuby!" zařvala na něj zpátky a Jimmy se jen usmál.
"Ona mě prostě miluje." V tu chvíli jsme vyprskli smíchy a raději ho nasměrovali na školní pozemky, kde se měla konat hodina.
***
"Kde jste byli kluci?" zeptala jsem se, když mě probudil zvuk otevírajícího se portrétu. Ještě jsem dodělávala domácí úkol z formulí a asi jsem přitom usnula. James vešel jako první a na tváři měl hlubší šrám, za ním se přiklopýtal Remus, který jich měl o dost víc. Sirius a Petr byli celkem v pořádku, všichni ale vypadali strašně unaveně a James měl v ruce neviditelný plášť.
"Sakra Elaine co tady děláš?" vyhrkl překvapeně Sirius.
"Dodělávala jsem úkol z formulí. Ale kde jste byli vy a co se vám stalo?" Zatvářili se rozpačitě a nevěděli co říct.
"To neřeš. Už pudem spát jo.? Dobrou." Všichni co nejrychleji to šlo vyběhli do schodů. Nechápavě jsem se za nimi dívala až mi svitlo a podívala jsem se z okna - byl úplněk. Jen jsem se pro sebe usmála a byla jsem šťastná, že vím o co jde. Pomalu jsem se zvedla z křesla a chňapla rukou po mém nedodělaném úkolu. Bohužel jsem si ale nevšimla, že na něm ležel kalamář a inkoust se rozlil po celém stolečku.
"Sakra," postěžovala jsem si a vytáhla hůlku z hábitu. Jakmile jsem znovu zvedla hlavu, inkoust byl pryč. Dostala jsem strach. Netušila jsem proč, ale začal mě úplně obklopovat. Měla jsem pocit jako by se celá místnost stísnila, oheň v krbu vyhasl a svíčky ve stojanu, který stál na stolku přes celou místnost, zhasly. Nevěděla jsem co dělat. I přesto, že jsem hůlku pevně svírala v ruce, připadala jsem si bezmocná. Na jednou všechno ustalo. Strach, stísnění, všechno bylo pryč, svíčky se rozsvítily a oheň v krbu za mnou znovu vzplanul. Vylekaně jsem se otočila a zhluboka dýchala, když jsem měla pocit, že jsem zahlédla stín. Rychle jsem popadla všechny svoje věci a vyběhla nahoru do ložnice. Prudce jsem za sebou zavřela dveře, vběhla do koupelny, pustila si horkou vodu a doufala jsem, že ze mě ten strašný pocit dokáže smýt.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

James vs. Remus

James 50% (24)
Remus 50% (24)

Komentáře

1 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 16. června 2010 v 18:36 | Reagovat

Koukám, že Elanie panikaří stejně jako já... a bojí se ničeho... stejně jako já...
moc povedené

2 GróFka Charlotte di Rivombro GróFka Charlotte di Rivombro | Web | 18. června 2010 v 22:26 | Reagovat

vau..krásné..četla jsem sice k této povídce jenom tuhlenstu kapču..ae asi si jí přečtu celou..píšeš úžasně..nechtěla bys spřátelit??

3 Maggie Maggie | Web | 20. června 2010 v 21:23 | Reagovat

[1]: souhlas!
moooc se ti povedla... srr že komentuji až teď al eprostě jsem teˇan blogy nějak pekla.... krááááása!!! :D

4 Valli Valli | 30. června 2010 v 22:38 | Reagovat

wow to je pěkná povídka, prosím napiš co nejdříve pokračování =)

5 Aprille Aprille | E-mail | Web | 7. srpna 2010 v 14:11 | Reagovat

dalšííííííí =D

6 Clare Clare | 10. prosince 2011 v 17:52 | Reagovat

Prosííííím, prosíííííííím, dopiš too!

7 market market | 12. července 2012 v 12:27 | Reagovat

prosím dopiš tuhle povídku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama