me
fl
povidky
jednorazovky
filmy a tdEvery time you have the first person through a door that has been closed before, it makes that much easier for people behind.

2.kapitola - Trapas a moje změna

10. dubna 2010 v 9:58 | Lexie |  Možná se nic nezmění
Volejte sláva, všichni se radujte. Teda, radujte s ejen v případě, že čtete povídku Možná se nic nezmění. První kapitolu jsem přidala už hooodně dávno a vůbec bych se Vám nedivila, kdbyste povídku nečetli. Navíc je poměrně ohraná, ale já ji jusela začít psát, protože je napsaná na základě mého snu. Tahle kapitola je vcelku o ničem, ale já jsem na ni vážně hrdá. Věnováno Maggie, protože si myslím, že je jediná, kdo ji čte.


Ráno jsem vstala jako první, což bylo velmi překvapivé. Obvykle jsem se budila deset minut před začátkem vyučování. Začala jsem si znovu prohlížet ložnici. Vždycky jsem si tolik přála dostat se sem a teď jsem tu. Nevěděla jsem, co tu vlastně dělám, za jakým účelem jsem se sem dostala. Ve všech povídkách se tam dívky dostaly za nějakým účelem, aby splnily nějaké poslání, ale já nevěděla vlastně téměř nic. Stýskalo se mi i po rodině i po kamarádkách, ale věděla jsem, že budu mít příležitost se vrátit a to mě strašně uklidňovalo. Milovala jsem Bradavice od prvního dílu Harryho Pottra a zůstalo mi to. Po chvíli na mně ale dolehly ty smutné pocity. Lily Evansová spala na posteli vedle mě. Bylo strašné se s nimi se všemi bavit, když jsem se teoreticky dívala do tváře mrtvému člověku. O Nikki nebyla v knížkách ani zmínka, ale mohlo mi dojít, že Lily měla kamarádku, která pravděpodobně taky umřela, protože se v knížce nevyskytuje. Myslela jsem na viteály. Kolik jich už asi Voldemort vytvořil, jestli teď teprve buduje armádu a chystá se na bitvu? Jak moc je silný? Byla jsem myšlenkami v jiném světě a to doslova. Z přemýšlení mě probudil zvuk zívání a to hodně hlasitého.
"Dobré ráno," pozdravila jsem Nicole, která právě rozlepovala víčka. Zvláštní bylo, že Nikki vypadala strašně krásně, když měla učesané vlasy, ale teď ráno na hlavě měla cosi podivného připomínající vrabčí hnízdo.
"Dobré," odpověděla jsem jí s úsměvem.
"Čemu se směješ?"
"Tomu, co máš na hlavě," zasmála jsem se.
"Cože!" Nikki vylítla z postele jako neřízená střela a vrhla se do koupelny, pravděpodobně k zrcadlu a vrátila se s naštvaným obličejem.
"Copak se stalo?" zeptala jsem se nevinně.
"Ale nic, jen jsem myslela, že tam mam pavouka nebo tak něco! Víš jakou si mi nahnala hrůzu?"
"Ty máš strach z pavoučků?"
Nikki jen cosi zamumlala a šla se do koupelny upravit. Já jsem ve veselé náladě vstala a vydala se ke skříni, abych si vybrala nějaké oblečení. Při cestě jsem stihla stáhnout peřinu z Lily, která zařvala:
"Já za nic nemůžu, netrapte mě!"
A já se svalila na zem v dalším záchvatu smíchu. Lily tím probudila naši spolubydlící Loren, kterou jsem stihla poznat minulý večer. Loren Keyensová byla milá hubená zelenooká brunetka, která sice neměla nejlepší kamarádku, ale bavila se se všemi, jak jsem se dozvěděla od holek.
Nicole, která před chvílí vyšla z koupelny už nalíčená s vlasy spojenými do tak dlouhého culíku, jak jí její krátké vlasy dovolovaly, si mě nevěřícně změřila, když jsem si oblékla obyčejné jeansy.
"Co je?" zeptala jsem se udiveně.
"Ale, Nikki ti teď pravděpodobně podá přednášku o tom, že nesmíš nosit kalhoty, protože se to k dívce nehodí," zašvitořila Lily, která původně chtěla chňapnout taky po kalhotech, ale když viděla Nicolin výraz, tak si to rozmyslela a vytáhla si hnědou sukni po kolena.
"Elaine," začala na mně Nikki mluvit jako maminka, která vysvětluje dítěti, že se musí čůrat do nočníku a ne na koberec, "si holka, přece nemůžeš nosit jeany? Mám tady pár sukní, které se ti budou hodit i k vlasům. Hele třeba tahle zelená," vzala ze skříně khaki sukni a blížila se s ní ke mně.
"Nepřibližuj se s tím hadrem," vyjekla jsem
a rozběhla jsem se přímo přes Lilynu postel ke dveřím.
"Ale El, no tak," běžela za mnou Nikki s naštvaným výrazem ve tváři.
"Neeeee!! Pomoc!!! Chce na mě narvat sukni!!" křičela jsem a když jsem skákala z postele, tak jsem si málem rozbila hu…pusu :D. Otevřela jsem dveře a vběhla do společenské místnosti s Nikki v patách, ale neměla jsem štěstí - za prvé jsem si nevšimla, že na sobě mám jen kalhoty a podprsenku, protože jsem si nestihla obléct tričko a za druhé jsem hned pod schodištěm zakopla o schod a spadla na Jamese Pottra.
"Promiň," omlouvala jsem se celá rudá za posměchu celá společenky.
"To nic. Jsi v pohodě?" zeptal se mě zdvořile, když jsem se z něj zvedala, ale bylo vidět, jak zadržuje smích.
"Nemusíš mě za to, že jsem tě včera srazil vozíkem odměňovat Elaine," zasmál se nově příchozí - Sirius Black. Zrudla jsem ještě víc, ale sebrala jsem v sobě veškerou odvahu a promluvila.
"To není odměna pro tebe zlato, ale tady pro Jimmyho," usmála jsem se vesele a Siriusovi zmrznul úsměv na rtech. Já byla příjemně překvapena, protože krev z mých tváří zase začala podezřele rychle ustupovat, ale stejně jsem radši vyběhla nahoru a Nikki za mnou.
"Wow," řekla Nicole, když jsme se ocitly v bezpečí ložnice.
"Já vím," odpověděla jsem překvapeně a podívala se na Lily, která se svíjela smíchy, protože jí asi došlo, že jsem dole byla jen v podprsence.
"Copak Lily, je tu snad něco k smíchu?" vyjela jsem na ni. Lily mě sjela pohledem a potom se opět začala smát. Pravděpodobně mi rudé tváře ještě trochu zůstaly. Naštvaně jsem po ní hodila polštářem a odkráčela s modrým tričkem do koupelny.
Po deseti minutách jsme byly připravené a vyrazily jsme na snídani. Samozřejmě jsem nevěděla kam jít, protože jsem to z minulé noci zapomněla, takže mě holky pokaždé musely správně nasměrovat, když jsem se snažila zatočit do jiné chodby. Pořád jsem se cítila nejistě, protože jsem neměla ponětí, jak to tady vlastně bude probíhat. Jestli to bude tak, jak to bylo vždycky popisované nebo jestli to bude jinak. Na snídani jsme se dostavily jako poslední, protože Nicole donutila Lily, aby se alespoň trochu nalíčila. Mě se samozřejmě snažila přesvědčit taky, ale nepovolila jsem.
***
Celý den proběhl v naprostém klidu. Všechno z minulých ročníků už jsem uměla, takže jsem naštěstí nebyla za idiota. S klukama byla strašná legrace, ale častěji jsem se od nich musela odpojovat, abych se na mě Lily s Nicole nenaštvaly, ale mě to nevadilo. Byla jsem překvapená, jak mě vzali mezi sebe, protože já byla ve společnosti vždycky nejistá, ale tady jako by ze mě všechno opadlo. Nebyla jsem Anna Telinová, ale Elaine Regriedová a řekněme si to upřímně - byla jsem zato ráda. Během jednoho dne jsem přestala řešit, co tady vlastně dělám a co se bude dít. Vždyť mám na všechno tolik času. Jsem teprve ve čtvrtém ročníku a rozhodovat se budu až v sedmém.
***
Měsíc uběhl neskutečně rychle. Během něj jsem stihla nasbírat několik školních trestů spolu s Poberty. Petr byl stále s námi a já se rozhodla, že abych v tomhle světě byla alespoň k něčemu platná, tak se postarám o to, aby se Petr ke Smrtijedům nepřidal. Byl ze mě úplně jiný člověk. Moc jsem nepochopila proč jsem se tak změnila. Přestala jsem být stydlivá a s klukama jsem se skvěle bavila. Navíc jsem k nim přetáhla i Nicole, která se s nimi nebavila v podstatě jen kvůli tomu, že se s nimi nebavila Lily. Ta na nás byla často naštvaná a úkoly nám opsat často nedávala, ale my jsme si většinou nějak poradili. S klukama jsme to vždycky dali nějak dohromady. Často byli takové neúplné nebo nejasné, ale já byla ráda, že je vůbec mám. Vlastně mi ani nevadilo je dělat. Vždycky jsem si tak strašně přála dostat se sem, už jenom kvůli tomu, že bych nemusela psát testy. Hodiny mě bavily a většinou jsem dávala i pozor, nepočítaje hodiny dějin čar a kouzel, které byly přesně tak nudné, jak se psalo v knížkách. Já při nich přemýšlela o tom jestli mám právo změnit budoucnost tohoto světa, a pokud ano, tak jak. Nechtěla jsem ani pomyslet na to, kolik lidí z těch které jsem poznala umře. Všichni Pobertové, se kterýma jsem si užila tolik zábavy a měla strašně moc ráda, Lily, pravděpodobně i Nicole, Severus a Regulus. Sice jsem Reguluse ještě ani nepoznala, ale něco na něm bylo. Něco co mně přitahovalo, ale raději jsem se k němu moc nepřibližovala, protože jsem se bála Siriusovi reakce.
***
Poslední hodina. Dějiny čar a kouzel. Sirius s Jamesem po mně každou minutu házejí papírky, ale já to ani nevnímám. Po chvíli přistál jeden papírek i v Lilyných vlasech. Podívala jsem se výhružně na Jimmyho a rychle naškrábala vzkaz s nápisem.
Už jsme o tom přece mluvili. Takhle ji nedostaneš. Chovej se normálně.
E.
Hodila jsem mu to na lavici a on na mně po přečtení jen vyplázl jazyk. Nicole se na mně díval pohledem "Co se děje" a já jen mávla rukou. Na konci hodiny jsem Lily papírek z vlasů nenápadně vytáhla a hodila ho plnou parou po Jamesovi, což nebylo nic platné, protože byl dost malý, takže k němu ani nedolétnul. Lily po mně vrhla uražený pohled.
"Ale no tak Lil, proč se s nimi nechceš kamarádit?" zeptala jsem se jí znova a vydali jsme se k jezeru.
"Protože je to parta idiotů," zopakovala mi, "až na Remuse," dodala.
"Tak se bav alespoň s ním," přemlouvala ji Nicole.
"Já se s ním bavím," ohradila se Lily.
"Jo jasně, tak jednou za měsíc, když potkáte v knihovně. Vyřešíte domácí úkoly, proberete knihy. Nemyslím si," zabručela Elaine a užívala si zbytky babího léta. Listopad se už nezadržitelně blížil a počasí se zhoršovalo.
"Elaine, Nicole!" zakřičel na nás James a zamával nám od obvyklého dubu. Podívali jsme se na Lily prosícím pohledem.
"Běžte," řekla odevzdaně.
"Ty jdeš s námi," upozornila ji Nikki a začala jí táhnout k dubu. Měla velkou sílu přesto, že to byla taková vychrtlina. Musela jsem se smát, ale pokračovala jsem s nimi k jezeru.
"Ahoj kluci," pozdravila jsem je s úsměvem a sedla si na místo vedle Jamese.
"Ahoj El," pozdravil mě každý z nich až na Remuse, který jen něco zamručel, protože byl zabraný do nějaké knihy. Lily s Nikki stále sváděli boj a James se Siriusem je fascinovaně sledovali. Povzdechla jsem si nad jejich primitivností a radši stočila pozornost k Remusovi.
"Co čteš?"
"Nic, dělám domácí úkol."
"Ale no tak Reme. Vždyť je pátek odpoledne," zamračila jsem se.
"Hmm," zamručel Remus a dál mi nevěnoval pozornost. S Remusem jsem se kamarádila stejně jako s Jamesem a se Siriusem, jen jsem ho měla radši, když nebyl tak vážný a zabraný do knih. Petra jsem neměla ráda ani v knihách, natož v živém vydání. Lily a Nikki skončily souboj tím, že obě skončili ve vodě a já na zemi v záchvatu smíchu. Obě vylezly ven, Nicole rozesmátá, Lil rudá a naštvaná, načež odkráčela nahoru do věže. Nikki si k nám přisedla a nechala se sušit podzimním sluníčkem. Brzy potom se ovšem zatáhlo a my jsme museli běžet do hradu, kde jsme dlouho do noci hráli Řachavého Petra.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Test nebo zkoušení?

test 85.7% (36)
zkoušení 14.3% (6)

Komentáře

1 Betty Betty | 10. dubna 2010 v 11:19 | Reagovat

Náhodou já to taky čtu
kapitola se mi moooooc líbila :-D
už se těšim na další

2 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 11. dubna 2010 v 16:13 | Reagovat

Já to taky čtu :D

3 Tricia Tricia | 11. dubna 2010 v 20:05 | Reagovat

dobry Lex..Musim rict,ze jsem se zacala taky valet smichy.na zacatku..
Jezis,naucis me hrat rachaveho petra? :-P :-D
jen tak dal Lexmjen tak dal..

4 Tricia Tricia | 11. dubna 2010 v 20:07 | Reagovat

jo a pardon,abych nezapomnela,ja to taky ctù!!!! :-D

5 Maggie Maggie | Web | 18. dubna 2010 v 15:32 | Reagovat

vidíš tak nejsem jediná, ale děkuji moooc za věnování. Moc pěkná kapča opět skvěle promyšlená a nezbývá mi nic jiného než souhlasir s Triciou jen tak dál.... :-D  ;-)

6 Lexie Lexie | Web | 19. dubna 2010 v 16:09 | Reagovat

to je skvělý, že to čte tolik lidí, moc jste mě potěšili :-D

7 kami kami | Web | 31. května 2010 v 14:27 | Reagovat

Ak je tvoj reálny prístup k postavám v knihe ako má tvoja hlavná hrdinka, tak sa mi veľmi páči a myslím si, že by to chcelo pokračovanie, už len preto, že ich spomínaš všetkých a nemusí sa to stať tuctovou poviedkou. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama