me
fl
povidky
jednorazovky
filmy a tdEvery time you have the first person through a door that has been closed before, it makes that much easier for people behind.

7.kapitola - Proč já?

18. března 2010 v 22:11 | Lexie |  Choose your way
Tahle kapitola je poslední, kdy se vracím do minulosti. Původně jsem ji sem vůbec nechtěla dát. Mělo to být něco jako vystřižená scéna z filmu, ale nakonec jsem se rozhodla pro opak. Stela je moje oblíbená postava a proto jsem Vám trochu chtěla přiblížit její první vidění. Věnování patří Maggie, Patty, Bonboonce a Betty.


Byl poslední den v červenci. Stela řekla své matce, že půjde ven a tak se teď procházela po malé louce, kterou si za těch pár dní, co bydleli v Godrikově dole oblíbila a chodila sem často. Byla tu spokojená a mohla tu v klidu přemýšlet. V poslední době ji často pobolívala hlava a nebylo jí moc dobře, tak doufala, že si tu dnes odpočine. Lehla si do trávy a nechala si dlouhé hnědé vlasy cuchat jemným větříkem. Vnímala zvuky přírody a snažila se si úplně vyprázdnit mysl, aby mohla chvilku relaxovat. Poprvé za ty dva týdny, co tady byla, nevyhledávala Jamesovu a Siriusovu společnost. Užila si toho s nimi dost a teď vážně potřebovala být sama. Hlava ji bolela jako střep a teplý letní vánek nepomáhal. Neklidně se zavrtěla, když jí tráva polechtala na noze a otevřela oči. Nabyla to tráva ale po noze jí lezla vosa. Stela začala okamžitě panikařit, protože měla na vosy i včely alergii a rychle se zvedla. Bohužel to byl příliš rychlý pohyb a vosa jí dala žihadlo.
"Au, doprdele," postěžovala si Stela a sledovala jak jí noha začíná natékat.
"To nemůžu strávit ani pět minut o samotě," řekla naštvaně a vydala se k domovu, aby to ukázala matce. Hlava ji bolela čím dál víc a k tomu musela skákat po jedné noze lesem, což jí na náladě nijak nepřidalo. Když musela přeskočit jednu větev, chytla se kmene stromu, který byl nejblíž,projela jí hlavou ostrá bolest a nohy se jí podlomily. Opřela se o kmen a zhluboka dýchala, přičemž si držela ruku na čele a druhou na už dost oteklé noze. Hlavu zaklonila, aby si jí mohla položit na rozehřátou kůru a vzhlédla nad sebe. Najednou se jí rozšířily oči a z tmavě hnědé barvy se změnily na zářivě modrou - stejnou jako měla obloha nad ní. Měla pocit, že se jí hlava roztrhne na tisíc kousků, jak moc ji bolela.
***
Stela se ocitla v podivuhodné místnosti. Opatrně se rozhlížela kolem, protože nevěděla co tu dělá, ale přišlo jí to povědomé. Všude pohybující se obrazy, místnost do půlkruhu, pták fénix - ano, byla tady, když ve čtvrtém ročníku s Poberty podpálily Zapovězený les, samozřejmě náhodou. Byla tady a byl tu taky Brumbál.
Brumbál, ten mi pomůže, napadlo ji a začal ho vyhledávat očima. Jak přemýšlela kde je, nevšimla si, že v místnosti jsou další tři lidé a mluvili spolu. Mezi nimi i Brumbál.
"Omlouvám se, nechtěla jsem vás vyrušit. Já ani nevím jak jsem se sem dostala," začala se překotně omlouvat Stela, ale nikdo ji neposlouchal. Měla takový pocit, že ani nepostřehli, že je tu někdo další. Raději se na sebe koukla, jestli tam vůbec je. Byla tam, její tělo tam bylo, ale mělo takovou matnou barvu. Jako by se mělo rozplynout, ale ne takovou jako duchové. Cítila se divně a taky si všimla, že jí hlava přestala bolet. Dala se tedy do zkoumání přítomných osob. Dívka, která seděla naproti řediteli měla dlouhé zrzavé vlasy. Stela si okamžitě vzpomněla na své kamarádky - Lily a Becky. Podle světlejšího odstínu usoudila, že by to mohla být Lily, ale chtěla se ujistit, proto se opatrně přibližovala ke stolu a pohlédla dívce do tváře - ano, měla zelené oči, takže to byla její kamarádka Lily Evansová, ale vypadala jinak. Byla starší a tvář měla strhanou, jako by ji něco vážně trápilo. Muž vedle ní ji držel za ruku a palcem jí na hřbetu ruky dělal uklidňující kroužky. Jeho Stela poznala podle jediného pohledu směřujícímu k jeho vlasům a vylekaně uskočila.
James a Lily? Kdy? Jak? Proč? Nebo spíš hlavně jak? Stela si prohlédla jejich tváře a oba vypadali velice ustaraně. Pak najednou, jako by někdo spustil tlačítko s nápisem ZVUK, všichni začali mluvit.
"Rozhodli jsme se, že naše rozhodnutí změníme," začal mluvit James Potter. "Sirius nám navrhl, abychom strážcem udělali Petra, protože je méně nápadný a nám to přijde lepší," dokončila myšlenku Lily.
"Dobrá, nebudu vás nijak ovlivňovat jen mějte na paměti, že na životě vašeho syna může záviset celý svět," řekl Brumbál vážným hlasem. Oba přikývli. Stele padl pohled na jejich propletené ruce a překvapily ji dva stejné stříbrné prstýnky, přičemž každý měl jeden.
Ty jo, tak to je něco.
"Pane Pottere, máte pro mě to, oč jsem vás žádal?"
"Samozřejmě," přitakal James a sáhl do kapsy hábitu. Vytáhl balíček jakési hebké, stříbřité látky a podal ho Brumbálovi. Stela v něm poznala Jamesův neviditelný plášť.
"Děkuji."
Náhle se před hnědovláskou místnost rozplynula a ona, jakoby se nořila do studené vody a rychle zavřela oči. Když z ní chlad opadl stála uprostřed obývacího pokoje jí povědomého domu. Sice si nemohla vzpomenout odkud to tu zná, ale byla si jistá, že už tu byla několikrát. Rychle přeběhla do chodby a potom ke dveřím, které jí ale nešly otevřít a tak se pokusila najít nějakou přítomnou osobu. Nikoho ale nenašla. Začala být zoufalá, protože se nutně potřebovala dostat pryč. Vběhla do chodby znovu a začala lomcovat vchodovými dveřmi.
"Sakra, tak mě pusťte ven!" zakřičela hlasem plným zoufalství a svezla se po nich na zem. Po chvíli pláče a zoufalého nářku si něco uvědomila. Znovu se rozhlédla po chodbě a konečně jí to došlo - tohle byl jejich dům v Godrikově dole, kam se přestěhovali před dvěma týdny. Nevěděla proč, ale projel jí pocit úlevy. Sice tu bylo liduprázdno, ale připadala si, že je doma. Pomalu se zvedla a rozhodla se, že se půjde podívat do "svého pokoje". Všechno bylo jiné, takové modernější, ale cítila byla si naprosto jistá, že je doma. V tichosti přešla do obývacího pokoje, z něhož vedly schody do druhého patra. Vyšla je pomalu, protože v ní přetrvával pocit, že tu někde je ještě další člověk. Opatrně se přiblížila ke "svým" dveřím a otevřela je. Vešla do světlé místnosti vymalované na světle modrou barvu. Dominovala jí velká, široká, dřevěná postel, která stála v rohu. Na druhé straně se nacházela dětská postýlka a někdo v ní ležel. Stela se k ní pomalu přiblížila, nahnula se a spatřila malého roztomilého chlapečka s uhlově černými vlasy, jak spinká. Jakoby ale vytušil, že na něj někdo zírá sebou trhl a otevřel své velké zelené oči, které byly Stele velmi povědomé. Hnědovláska se na něj podívala a při střetnutí jejich očí, jako by ji polilo uklidňující teplo a zároveň ledový chlad(divné vyjádření co). Najednou jí v hlavě prudce škublo a rozbolela ji stejně jako když byla v tom lese načež jí zmodraly oči, stejně jako předtím.
***
Stela si u sebe v pokoji četla dopis, který jí přišel z Bradavic. Nebyl to ale obvyklý dopis o tom, že škola začíná 1. září a seznam učebnic. Byl to dopis od Albuse Brumbála, protože to byl jediný člověk, který jí mohl pomoci s tím, co se jí stalo v lese a stálo v něm:
Slečno Carterová,
Děkuji Vám za to, že jste mě o té podivuhodné události informovala. Obávám se, že ji nemůžeme řešit poštou, proto jsem Vám poslal ještě prsten, který se v pondělí o půlnoci promění v přenášedlo a přenese vás ke mně do pracovny. Pokusím se Vám vše vysvětlit.
Albus Brumbál
Stela dopis ještě jednou zrentgenovala očima a potom si šla lehnout se spokojenou myslí. Už pozítří se dozví odpovědi na všechny otázky - snad.
***
V pondělí v půl dvanácté v noci stela netrpělivě přecházela po pokoji. Měla ještě půl hodiny, přesto ale ke stříbrnému prstenu s velkým broušeným safírem zasazeným doprostřed jí zrak sklouzával každých třicet vteřin. Matce nic neřekla, protože by jí moc nepomohla, když byli i s otcem mudlové a navíc by se o ni ještě bůhvíjak strachovala. Oba rodiče chodili spát včas, protože ráno brzy vstávali, takže mohla nerušeně odejít. Prsten se rozzářil modrým světlem pět minut před půlnocí a Stela si usmyslela, že si bude muset přeřídit hodinky a rychle po něm chňapla. Ucítila jí už známé škubnutí v pupíku a v příští minutě už stále v kruhové místnosti, kterou si nejlíp pamatovala z jejího "vidění", jak to co se jí stalo prozatím nazývala.
"Dobrý večer slečno Carterová," pozdravil jí ředitel a sešel ze schodů s vážnou tváří. Pokynul jí, aby k židli naproti jeho stolu a Stela se pomalu a s obavami posadila.
"Takže, vaše situace je velmi vážná, protože se týká velmi staré magie a starého proroctví," začal a sledoval Stelinu reakci. Ta si zachovala kamennou tvář a kývnutím naznačila řediteli aby pokračoval.
"Když Voldemort začal shromažďovat Smrtijedy, ale ještě se o něm tolik nevědělo, začal jsem zkoumat vše, co by ho mohlo zastavit, protože jsem měl tušení co se bude dít. Jeho útoky byly stále častější a já začal prohledávat historii. V časech, kdy žili tři bratři, kteří získali relikvie smrti - hůlku, kámen a plášť jedna slavná věštkyně vyslovila důležitou věštbu, která se měla týkat této doby. Je velmi málo záznamů, které by to dokázaly, protože věštkyním nikdo nevěřil, proto její proroctví málokdo zapsal. Nejsem si jist jestli o tom Voldemort ví, ale myslím, že ne. Já sám jsem to studoval velmi dlouhou dobu. Věštba mluví o třech čarodějkách z mudlovské rodiny, které by měli dokázat přemoci zlo. Jedna z nich má mít moc předpovídat budoucnost, které nějak ovlivní to největší zlo a já myslím, že ten čas, kdy se proroctví splní nastal. Nikomu o tom prozatím neřekneš ani svým přátelům, ale podle toho co si psala v dopise počítám s tím, že slečna Evansová a pan Potter nemají daleko ke splnění, ale mohla by jsi jim trochu pomoci. Co se týče slečny Roppletové, tu zatím nech být," dokončil Brumbál svůj monolog. Zapřísahal že tajemství Rebeccy nikomu neprozradí.
"Ale…ale..jste si jistý, že to jsme my tři pane profesore?" zeptala se pochybovačně Stela.
"Jsem si naprosto jistý," přitakal Brumbál.
"Proč zrovna já jsem ta věštkyně a co to mělo znamenat, to s tím chlapečkem?" zeptala se stále nedůvěřivě.
"Ve věštbě stojí: Moc věštění bude mít jen jedna dívka ze tří vyvolených, oči každá odlišné, jen její splývající s barvou vlasů která se od ostatních bude lišit, ta uchraňovat děti svých přítelkyň bude muset, až dokud jedno z nich zlo neporazí. Starší bude určovat směr, mladší za ní půjdou. Všechny tři dívky musejí být z rodiny kouzelníkem neposkvrněné, ale manželé těch dvou z rodiny nejčistší. Stejné vlastnosti musí mít, jinak zlo volnou cestou bude moci jít."
"Co to ale znamená, ty stejné vlastnosti?"
"Nepochybně že musíte být ze stejné koleje," usmál se na ni Brumbál.
"Takže to s tím chlapečkem….."
"…Bylo nepochybně nějaké spojení, ano přesně tak. Nepřijdete mi moc zaskočená?"
"Já vím, většinou na mě důležité události doléhají až později," přitakal Stela, která opravdu nebyla nijak zaskočená.
"Chcete se ještě na něco zeptat nebo vás mám poslat domů?" zeptal se zdvořile Brumbál.
"Radši už půjdu domů."
"Dobře, takže tady máte prsten," podal jí opět prsten se safírem, "a on se potom sám vrátí zpět."
"Děkuji moc a nashledanou," poděkovala prázdným hlasem Stela.
"Nashledanou," řekl Brumbál a Stela opět pocítila nepříjemné škubnutí v pupíku. Tu noc usínala velmi neklidným spánkem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Moje nej povídka?

Možná se nic nezmění 9.1% (2)
Choose your way 40.9% (9)
Jiná realita 45.5% (10)
Change of my life 4.5% (1)

Komentáře

1 Betty Betty | 19. března 2010 v 15:13 | Reagovat

wow, super kapitola. stelu je moje nejoblíbenější postava(ještě aby nebyla)takže si mi to moc líbilo (stejně tak všechny ostatní kapitoly) věštba se ti povedla, už se těším na další část

2 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 24. března 2010 v 19:04 | Reagovat

Je to krásný a dík za věnování.. Reakce byli nejspíš podle Bětky, protože bych už byla podělaná strachy pod peřinou v obětí plyšáků..

3 Maggie Maggie | Web | 25. března 2010 v 19:59 | Reagovat

moooc pěkné myslím si že ty máš tu vštbu skoro lepší... no nic vážně se ti moooc povedla a čekávám další kapču...

4 Jaune Jaune | Web | 28. března 2010 v 18:28 | Reagovat

juuu... tak to bude ještě zajímavé... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama