me
fl
povidky
jednorazovky
filmy a tdEvery time you have the first person through a door that has been closed before, it makes that much easier for people behind.

Proč?

27. února 2010 v 9:38 | Lexie |  Jednorázovky
Moje další jednorázovka, kterou jsem taky napsala už hodně dávno, takže žádná sláva. Kapitolové povídky radši píšu na téma HP, ale jednorázovky radši ne Twilight. Tahle je poměrně morbidní....


Proč se to stalo? Copak už nebylo dost všech problémů. Ale já věděla proč. Nebylo mi souzeno být šťastná. Prostě to není můj osud. Přišla jsem o všechno co my bylo nejdražší. O největší lásku a o nejlepšího přítele. Opravdu, oheň a led spolu nemohou existovat. Je to proti zákonům přírody. Prostě to tak nefunguje. Přesně si pamatuji na ten den......

***

Procházela jsem se lesem. Bez Edwarda, bez Jacoba. Chtěla mít chvíli jen pro sebe. A navíc oba tvrdili, že si potřebují něco zařídit. Sedla jsem si na pařez a poslouchala uklidňující zvuky lesa. Šustění listů, jemný profukující vítr, svěží příjemnou vůni, zpěv ptáku, pohybující se stromy ve větru... Se zavřenýma očima jsem snila o mě a o Edwardovi. O našem prvním polibku, o dni kdy jsem ho spatřila poprvé, o dni kdy jsem si uvědomila že ho miluju a nakonec jsem dospěla ke dni, kdy mě opustil. Při té vzpomínce jsem se bolestně zašklebila. A pak přišel na scénu Jacob...Najednou jsem v dálce lesa uslyšela zavytí a zároveň silné vrčení. S neblahým pocitem jsem se rozběhla tím směrem odkud jsem slyšela zavytí. Po chvíli běhu jsem dorazila na malou loučku a tam stáli- upír a vlkodlak proti sobě. Normálně by mě slyšeli přicházet, ale byli příliš zaneprázdněni.

,,Ne, Jacobe ne!" vykřikla jsem.

,,Prosím, Jacobe proč?" jenom se na mě smutně podíval vlčíma očima a potom se přikrčil ke skoku. Podívala jsem se na Edwarda, na tu osobu, na které mi záleželo ze všech nejvíc. I Jacoba bych obětovala radši než Edwarda.

,,Prosím," zašeptala jsem.


,,Miluju tě," zašeptal Edward na oplátku.

,,Navždy," dodal ještě a v tu chvíli se na něj Jacob vrhl.
¨
,,Ne!" zařvala jsem, ale bylo to k ničemu. Všechno bylo k ničemu......,ale stejně se pořád ptám, proč?

***

Po tváři mi už zase tekly slzy. Velké, mokré, slané slzy. Hodila jsem bílou růži na hrob s nápisem: Jacob Black- Nikdy nedostanate toho, koho opravdu milujete. Vstala jsem a pokračovala hřbitovem dál. Zastavila jsem se u jednoho hrobu, klekla si a rozbrečela jsem se ještě víc. Najednou jako by ta stará díra v mé hrudi začala znovu pálit, co pálit, hořet! Hodila jsem červenou růži na hrob, kde stálo: Edward Anthony Masen Cullen- Vždycky budu tam, kde budeš ty má lásko. Navždy. Najednou mi někdo položil studenou ruku na rameno. Ucítila jsem záblesk naděje. Ale když jsem se otočila, stála tam Rosalie.

,,Pojď domů, Bello, Charlie bude mít starost, můžeš přespat u nás, jestli chceš?" řekla potichu Rose.

,,Díky Rosalie, ráda," vstala jsem od hrobu a Rose mě chytila za ruku. Ještě jednou jsem se otočila na hrob a vybavila si jeho obličej, každý detail jsem viděla naprosto přesně. Každý jeho ostrý rys, tak nádherný až mi to zase vyrazilo dech. Najednou jsem v hlavě uslyšela jeho sametový hlas a já věděla, že je tu se mnou.

,,Miluju tě," řekl.

,,Tak jako já miluju tebe," pomyslela jsem si.

,,Já vím," řekl ještě. Najednou růže z jeho hrobu zmizela a já věděla, že si ji vzal. Když jsme s Rose procházeli kolem Jacobova hrobu, tak bílá růže tam také nebyla a já měla pocit, že z kamenné desky se na mě dívají dvě smutné, černé oči. Rychle jsem tu představu zahnala a vydala se s Rosalie k jejich domovu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama